Vetřelec - Vzhledem k tomu,že se „Vetřelec“ nedostal do knihy o 101 nejlepších hororech jen proto, že je v jiné knize o nejlepších sci-fi, rozhodně to neznamená, že sem nepatří, naopak. „Vetřelec“ je jedním z nejlepších hororů všech dob.

Nemám rád fil­my Ridleyho Scotta. Tohle je věta, kte­rou už jsem toli­krát zopa­ko­val, až to pěk­né není, ale je to prav­da. Nedojímal mě „Gladiátor“, zne­chu­til mě „Hannibal“ – což je asi hlav­ní důvod mých anti­pa­tií – ale mohl bych ješ­tě pokra­čo­vat fil­mem „Černý jes­třáb sestře­len“ ane­bo nej­no­vě­ji „Robinem Hoodem“, kde reži­sér zabil krás­nou legen­du už jen tím, že do hlav­ní role obsa­dil Russella Crowa. A to ani nemlu­vím o „G. I. Jane“. Ale abych Ridleymu nekřiv­dil, pro mě osob­ně nato­čil dva fil­my, kte­ré jsou úhel­ný­mi kame­ny žán­ru. Tím prv­ním je „Blade Runner“ a tím dru­hým samo­zřej­mě „Vetřelec“. Oba fil­my pře­de­vším z ran­ku sci-fi, ale dru­hý, je mno­hem více horo­rem s kla­sic­ký­mi gotic­ký­mi prv­ky.

Již úvod­ní scé­na nám vytvá­ří atmo­sfé­ru, kte­rá z nás nespad­ne. Jsme v uza­vře­ném pro­sto­ru, což je domé­nou horo­rů, ale aby to bylo ješ­tě děsi­věj­ší, jsem v uza­vře­ném pro­sto­ru ve vesmí­ru. Hned je nám jas­né, že tady se ast­ro­nau­ti nemo­hou na niko­ho jiné­ho spo­leh­nout, pou­ze sami na sebe. Takže když se jim sta­ne něco zlé­ho, když se tře­ba na lodi obje­ví mimo­zemšťan, budou se s ním muset vypo­řá­dat na vlast­ní pěst. Nikdo jim nepo­mů­že. A kdo také? Venku je jen vesmír. Žádný kys­lík, žád­ní lidé, žád­né bez­pe­čí. Kdyby se horor ode­hrá­val ve stra­ši­del­ném domě, je tu ale­spoň něja­ká nadě­je, že pomoc při­jde, ale v tomhle pří­pa­dě? Nic. Jen vlast­ní schop­nos­ti, zbra­ně a důmy­sl­nost.

Vizuální strán­ka „Vetřelce“ je doslo­va úchvat­ná. Temná, dech berou­cí, chod­by jsou úzké, vesmír­ná loď vel­ko­le­pá, a to všech­no navíc ve sty­lu H. R. Gigera, uměl­ce, kte­rý dal vetřel­ci podo­bu. To on vymys­lel, jak by měla ta potvo­ra vypa­dat. A že se mu to poved­lo, co mys­lí­te? Vetřelec se stal jed­nou z nej­ob­lí­be­něj­ších – a neji­ko­nič­těj­ších – vesmír­ných potvor, kon­ku­ro­vat mu snad může pou­ze pre­dá­tor, s kte­rým se již také dva­krát ve fil­mu setkal. Co si ale bude­me poví­dat, pama­to­vat si bude­me hlav­ně ori­gi­nál­ní sérii a ne tenhle cros­so­ver, kte­rý by ješ­tě tro­chu něco potře­bo­val k doko­na­los­ti.

Příběh „Vetřelce“ je vlast­ně vel­mi jed­no­du­chý. Loď Nostromo pod­nik­ne záchran­nou misi na pla­ne­tě, kde ztros­ko­ta­la vel­mi zvlášt­ně tva­ro­va­ná vesmír­ná loď – opět záslu­ha Švýcara Gigera –, jejíž posád­ka roz­hod­ně neby­la lid­ské­ho ple­me­ne. Ze záchran­né mise si jeden z ast­ro­nau­tů v podá­ní Johna Hurta při­ne­se suve­nýr – k obli­če­ji při­cuc­nu­té­ho mimo­zem­ské­ho tvo­ra – prv­ní for­ma vetřel­ce. Od této chví­le se Nostromo mění v loď smě­řu­jí­cí rov­nou do záhu­by. Vetřelec se poma­lu vyví­jí jako motýl, kte­rý pro­chá­zí jed­not­li­vý­mi stá­dii své­ho živo­ta. A postup­ně se mění i posád­ka. Strach, pani­ka, zkra­ty. Tohle všech­no nako­nec vede k tomu, že může pře­žít jen jeden jedi­ný člo­věk. Ripley v podá­ní skvě­lé Sigourney Weaver, kte­rá se sta­la iko­nou celé série.

„Vetřelec“ je fil­mem, kde se sešli dob­ré nápa­dy a sku­teč­ně kre­a­tiv­ní lidé. Film fun­gu­je skvě­le a bude­te se u něj bát. Hodně se bude­te bát. A když si bude­te mys­let, že už je konec... No však víte. Konec jen tak nepři­jde. I když říkám, že fil­my Ridleyho Scotta nemám rád, na pokra­čo­vá­ní „Vetřelce“, kte­ré je vlast­ně preque­lem a nese název Prometheus se vylo­že­ně těším. Vysokou znám­ku i za to, co film zna­me­nal pro žánr. A taky za ten závěr, ten je váž­ně jed­ním z nejdě­si­věj­ších v his­to­rii.

---

---